Serologický průkaz infekčních nemocí

Lymeská borelióza Borelióza (lymeská nemoc) je onemocnění kůže, kloubů, nervového systému, srdce a dalších tkání, způsobené infekcí bakterií Borrelia burgdorferi. Borelie jsou přenášeny klíšťaty, a to jak dospělými jedinci, tak I drobnými lehce přehlédnutelnými nymfami. Klinické projevy lymeské boreliózy se dělí do 3 stadií: 1.stadium /dny - týdny po přisátí klíštěte/ Únava, slabost, bolesti hlavy, kloubů a svalů, zvětšení uzlin, typické zarudnutí kůže v místě přisátí klíštěte 2.stadium /do 10 měsíců po přisátí klíštěte/ Postižení srdce (arytmie, myokarditida), nervového systému (meningitida, encefalomyelitida, neuritidy hlavových nervů, periferní neuropatie, třes), svalů a kloubů (bolesti a záněty svalů a kloubů), očí (záněty spojivky a duhovky), jater (zánět, někdy se žloutenkou), ledvin (krev a bílkovina v moči) 3.stadium /měsíce až léta po přisátí klíštěte/ Postižení: kloubů s svalů (stěhovavé záněty kloubů ), nervového systému (encefalopatie, chronická periferní neuropatie, demence), kůže (typický zánět kůže acrodermatitis chronica atrophicans) Jak lze lymeskou nemoc prokázat v laboratoři? Můžeme provést rozbor krve na přítomnost protilátek proti složkám (antigenům) borelií. Na vyšetření se odebírá malé množství krve ze žíly. V laboratorní diagnostice boreliózy se jako první obvykle používá takzvaná ELISA metoda. Jedná se o metodu velmi citlivou, specifickou a rychlou, prokazující přítomnost protilátek proti směsi různých složek (antigenů) borelie. Při nejasném klinickém nebo laboratorním nálezu je dobré doplnit vyšetření metodou Western Blot, s pomocí které lze zjišťovat specifické protilátky proti jednotlivým složkám (antigenům) bakterií. I toto vyšetření se provádí z malého množství žilní krve. Podle toho, jaké kombinace protilátek jsou nalezeny, lze velmi přesně posoudit přítomnost a povahu infekce v těle. K průkazu nemoci obvykle nestačí jedno laboratorní vyšetření. Důležitý je průkaz dynamiky produkce protilátek, tj. opakované vyšetření s odstupem minimálně 3 týdnů. Jak se liší laboratorní nálezy v různých stádiích onemocnění? Většina nemocných reaguje v počátečním stadiu onemocnění tvorbou protilátek třídy IgM, které se začínají tvořit 3.-6. týden po nákaze a maxima dosahují kolem 8. týdne, kdy se již začínají tvořit protilátky třídy IgG. Laboratorní vyšetření má smysl až cca 4 týdny po přisátí klíštěte. Intenzita reakce neodpovídá vážnosti ani aktivitě onemocnění, vysoké koncentrace protilátek lze nalézt i u osob bez klinických obtíží. Zvýšené koncentrace IgG protilátek mohou přetrvávat léta a neznamenají selhání léčby. Jaká jsou úskalí laboratorní diagnostiky boreliózy? Laboratorní testy mohou někdy vykázat falešně negativní výsledek: ve velmi časném stádiu nemoci jsou-li velmi záhy nemocnému podána antibiotika u nedostatku protilátek v krvi nemocného pokud se protilátky ve velkých množstvích naváží na "své" antigeny a vytvoří takzvané imunokomplexy falešně pozitivní výsledek: při infekci jinými příbuznými bakteriemi, s kterými má borelie řadu podobných znaků (antigenů) u nemocných s revmatickými chorobami nebo jinými nemocemi s poruchou imunity Laboratorní vyšetření proto podporuje diagnózu, ale nerozhoduje. Infekce virem Epsteina-Barrové (EBV) Jaká onemocnění tento virus způsobuje? Po prvním setkání s tímto virem může vzniknout nemoc infekční mononukleóza. Stává se to zejména dětem a mladistvým. Obvykle se však člověk s EBV seznámí zcela klidně, bez vzniku jakéhokoliv onemocnění. EBV pak přežívá v bílých krvinkách a v buňkách hltanu. Je tomu tak u většiny lidí v naší zemi. Téměř všichni vyrábíme proti tomuto viru paměťové protilátky a virus nám neškodí. Toto však neplatí pro pacienty s poruchou imunity, pro které je EBV mnohem nebezpečnější: u těchto lidí může dojít k velmi těžkému průběhu infekční mononukleózy a dokonce ke vzniku zhoubného nádorového onemocnění. Jak se v imunologické laboratoři provádí vyšetření protilátek proti EBV? V imunologické laboratoři se obvykle stanovují protilátky proti několika složkám (antigenům) viru. Analyzuje se krev odebraná ze žíly (krevní sérum). Co znamenají zkratky uvedené ve výsledku vyšetření protilátek proti EBV? VCA - virový kapsidový antigen. Je asi nejdůležitější pro diagnostiku, protilátky proti tomuto antigenu se při prvotním infikování objevují jako první. EA - časný antigen. EBNA - EB nukleární antigen. Protilátky proti němu se objevují v pozdní fázi choroby při uzdravování a přetrvávají po celý život. Výsledek se udává jako pozitivní či negativní, intenzita reakce se někdy zvýrazňuje počtem křížků (+, ++, +++). Protilátky proti jednotlivým složkám EBV se vyšetřují ve třídě IgM (ty vznikají obvykle při prvním setkání s novým antigenem) a ve třídě IgG (tyto protilátky nahrazují prvně jmenované v pozdějších fázích nemoci a mohou celoživotně přetrvávat). Časový průběh výskytu těchto dvou tříd je závislý na množství příslušného antigenu a na vnímavosti jedince. Kdy je vhodné vyšetřit protilátky proti EBV? 1.    Při podezření na infekční mononukleózu. To je nemoc dětí a mladých lidí, přenášená kapénkami, často líbáním (kissing disease). Příznaky choroby se objevují 4-11 dní po prvním setkání s EBV. Nemoc začíná únavou, slabostí, pocením, teplotami trvajícími obvykle 1-3 týdny, asi u poloviny nemocných se v počátcích choroby objeví těžká povlaková angína. Nápadné je zvětšení uzlin v záhlaví, za ušima, na krku, nad klíčky, později i v podpaží a v tříslech. Může být zvětšená slezina a slinné žlázy. Dalším možným příznakem je vyrážka a asi u poloviny postižených i žloutenka v důsledku postižení jater. Vyčerpanost, mírně zvýšená teplota, zvětšení uzlin a sleziny můžou přetrvávat několik měsíců i let. V krvi prokážeme imunologickými testy nejprve IgM protilátky proti VCA a EA, v akutní fázi se dále tvoří IgM protilátky proti EBNA. Později následují IgG protilátky proti VCA a EA. IgG protilátky proti EBNA v časné fázi chybějí a začínají se objevovat až kolem 90. dne po začátku onemocnění. Během úzdravy klesají koncentrace protilátek proti VCA a jako známka prodělané infekce trvale zůstávají IgG-VCA a IgG-EBNA. 2.    Při podezření na nerovnováhu imunitního systému. Někdy je u dospělého pacienta (u kterého s velkou pravděpodobností nejde o první kontakt s virem) nalezena přítomnost velkých množství protilátek proti EBV v IgG i v IgM třídě. Dochází k tomu v situacích, kdy je imunitní systém z nějakého důvodu aktivován. Stává se to například při zánětech (infekčních, alergických či autoimunitních). Aktivovaný imunitní systém tvoří celou řadu různých protilátek "užitečných" a při nerovnováze i "neužitečných". Vystupňovaná produkce protilátek proti EBV pak v těchto situacích není známkou toho, že by tělu začal škodit EBV, ale příznakem aktivace imunitního systému, po jejíž příčině je nutno pátrat. Tento nález někdy předchází klinickým příznakům různých závažných chorob, například revmatických onemocnění, chorob štítné žlázy a dalších. 3.    U nemocných s prokázanou poruchou imunity, protože u nich může infekce probíhat neobvyklým a těžkým způsobem. Jedná se zejména o některé dědičné poruchy imunity, stavy po transplantacích nebo o AIDS. Jak vypadají některé typické laboratorní nálezy? u dítěte - úplná negativita infekční mononukleóza u adolescenta - pozitivita IgM VCA, negativita EBNA normální nález dospělé osoby - pozitivita IgG EBNA a IgG VCA aktivace imunitního systému např. u nemocného s revmatickým onemocněním - pozitivita všech vyšetřovaných protilátek ve vysokých koncentracích vše třídách IgG i IgM atypická protilátková odpověď, např. u dospělého člověka s poruchou tvorby protilátek - slabě pozitivní VCA IgG a negativní EBNA

Aktualizováno Pondělí, 15 Červen 2009 19:18