Ambulance

Vyšetření protilátek

Protilátky jsou zbraně, s pomocí kterých se lidský organismus brání proti cizorodým látkám, například proti mikrobům. Protilátky jsou nesmírně různorodé: pro každou možnou nežádoucí látku je v těle předem připravena účinná protilátka.

Jak se protilátky vyšetřují?

Nejdůležitějším je stanovení množství protilátek (imunoglobulinů) v krvi. Na vyšetření se odebírá malé množství krve ze žíly. Laboratoř udává ve výsledku svého vyšetření koncentraci jednotlivých tříd protilátek, u IgG, IgA a IgM v gramech na litr (g/l), u IgE a IgD v mezinárodních jednotkách na litr (IU/l).

Kdy se vyšetřují imunoglobuliny IgG, IgA a IgM?

Hodnoty IgG, IgA a IgM bychom měli znát u každého člověka, stanovení je vhodné provést už při preventivní prohlídce, když se člověk cítí vcelku zdráv. Toto vyšetření nám poslouží do budoucnosti jako kontrola pro srovnání hodnot v případě závažnějšího a nejasného onemocnění, které by mohlo být doprovázeno změnami v koncentraci protilátek.

Vyšetření buněčné imunity

Buněčná imunita je soustava několika druhů bílých krvinek, které svými různorodými funkcemi zabezpečují obranyschopnost organizmu proti nežádoucím vnějším i vnitřním vlivům. Zde se zaměříme na bílé krvinky zvané lymfocyty.

V lidském těle se nacházejí takzvané B-lymfocyty, které se po setkání s cizorodou látkou dokáží změnit tak, že jsou schopny vyrábět specifické protilátky proti této cizorodé látce. Další velkou skupinu tvoří T-lymfocyty: část z T-lymfocytů dokáže přímo likvidovat nežádoucí vetřelce, proto se jim říká buňky zabíječi, druhá část poskytuje výše jmenovaným nezbytnou pomoc při jejich práci, proto se jim říká buňky pomocníci. Dosud zmíněné lymfocyty mají velmi důležitou vlastnost, a to imunologickou paměť: při opakovaném setkání s jednou cizorodou látkou (i po mnoha letech) se dokáží na ní velmi rychle rozpomenout a rychle zahájit efektivní akci.

U kterých dalších chorob se vyšetřuje buněčná imunita?

Vyšetření lymfocytů a dalších bílých krvinek je důležité u krevních onemocnění, nádorových chorob, revmatických onemocnění nebo u transplantací. Jedná se velmi specializovanou problematiku a tato vyšetření se provádějí zpravidla ve specializovaných centrech.

Jak se v imunologické laboratoři vyšetřuje buněčná imunita?

Lymfocyty se vyšetřují především v krvi. Na vyšetření se odebírá malé množství krve ze žíly do speciální zkumavky (vyšetřovaná krev se nesmí srazit). Lymfocyty lze vyšetřit i v jiných tělních tekutinách, například v mozkomíšním moku, ve výplachu průdušek nebo v zánětlivých výpotcích.

Vyšetření zaměřená na alergie

Alergie je nepřiměřená obranná reakce imunitního systému našeho organizmu na látky z okolního prostředí. Látky, které u citlivého jedince vyvolávají tyto přehnané obranné reakce (spouštějí alergickou reakci) nazýváme alergeny. Jsou to často látky, které zdravému člověku neškodí. Při alergické reakci organizmus reaguje vyplavením zvýšeného množství působku histaminu, který je pak zodpovědný za různé alergické příznaky.

Jaké laboratorní testy slouží k potvrzení a ke sledování alergického onemocnění?

K základním vyšetřením alergika patří krevní obraz s vyšetřením buněk zvaných eozinofily. Zvýšený počet těchto specializovaných buněk alergického zánětu svědčí pro přítomnost alergie.

Standardním vyšetřením je stanovení koncentrace protilátky IgE (imunoglobulinu E) v krvi. IgE zprostředkovává vznik alergického zánětu. Jeho zvýšená hodnota v krvi svědčí pro alergické onemocnění.

Máme-li podezření na jistou konkrétní alergii, můžeme vyšetřit koncentraci protilátky IgE namířené proti konkrétnímu alergenu (specifické IgE). Vyšetření se podobně jako předchozí test provádí z krve.

Serologický průkaz infekčních nemocí

Lymeská borelióza

Borelióza (lymeská nemoc) je onemocnění kůže, kloubů, nervového systému, srdce a dalších tkání, způsobené infekcí bakterií Borrelia burgdorferi. Borelie jsou přenášeny klíšťaty, a to jak dospělými jedinci, tak I drobnými lehce přehlédnutelnými nymfami.

Jak lze lymeskou nemoc prokázat v laboratoři?
Můžeme provést rozbor krve na přítomnost protilátek proti složkám (antigenům) borelií. Na vyšetření se odebírá malé množství krve ze žíly.
V laboratorní diagnostice boreliózy se jako první obvykle používá takzvaná ELISA metoda. Jedná se o metodu velmi citlivou, specifickou a rychlou, prokazující přítomnost protilátek proti směsi různých složek (antigenů) borelie.

Infekce virem Epsteina-Barrové (EBV)

Po prvním setkání s tímto virem může vzniknout nemoc infekční mononukleóza. Stává se to zejména dětem a mladistvým. Obvykle se však člověk s EBV seznámí zcela klidně, bez vzniku jakéhokoliv onemocnění. EBV pak přežívá v bílých krvinkách a v buňkách hltanu. Je tomu tak u většiny lidí v naší zemi. Téměř všichni vyrábíme proti tomuto viru paměťové protilátky a virus nám neškodí. Toto však neplatí pro pacienty s poruchou imunity, pro které je EBV mnohem nebezpečnější: u těchto lidí může dojít k velmi těžkému průběhu infekční mononukleózy a dokonce ke vzniku zhoubného nádorového onemocnění.

Jak se v imunologické laboratoři provádí vyšetření protilátek proti EBV?

V imunologické laboratoři se obvykle stanovují protilátky proti několika složkám (antigenům) viru. Analyzuje se krev odebraná ze žíly (krevní sérum).